Akademický sochař Jindřich Severa 

byl autorem jak původní desky na mohyle s reliéfem a podpisem ABS, tak kruhového reliéfu se jménem a daty narození a úmrtí ABS umístěného nyní nově na mohyle. Nevíme to jistě, ale domníváme se, že desku na mohylu v r. 1946 sponzorsky daroval.

Pocházel z Kopidlna. Narodil se v kantorské rodině italského původu. Studoval na Vysoké škole architektury ČVUT, filosofické fakultě Karlovy university, na Akademii výtvarných umění v Praze jako žák profesora Otakara Španiela. Měl jednu z největších soukromých knihoven plnou politické literatury, beletrie, knih o vesmíru, zvířatech, rostlinách a odebíral spoustu časopisů. Možná mu ta renesanční všestrannost někdy vadila v samotné tvorbě.

Podstatnou roli v jeho životě hrála kantořina. Měl ohromný vztah hlavně k mladým lidem. O mnohé se doslova postaral, často i tvrdou sochařskou rukou. Na začátku války učil na reálce v Praze na Vyšehradě. Jeho žáky tam byli například pozdější sklář René Roubíček nebo Adolf Born. Od roku 1945 až do penze vyučoval na architektuře při ČVUT. Tam byl jeho žákem i Karel Pašek – Stop.

Jindřicha Severu velmi zajímalo spojení architektury a sochařství. Bylo to tématem několika jeho studií.

Kolem roku 1953 se Severovi přestěhovali do Wolkerovy ulice v Řevnicích. To bylo nešťastné, protože tady jeho pětiletý syn vběhl na trať a srazil ho vlak. Od té doby Jindřich Severa nikdy nešel spát. Celé noci svítil, hrálo mu rádio a četl. Jen mezi čtením občas usnul a tak už to bylo celý život. Zemřel v roce 1980 a z jeho díla a uměleckého odkazu zbylo po povodni, která zatopila jeho atelier v Řevnicích, jen málo.

Bobo nově objevil v archivu Junáka dokumenty týkající se činnosti Jinfřicha Severy za války: