1950-1970

I po zákazu skautingu na začátku padesátých let byla mohyla významným místem, ke kterému přicházeli skauti a místní chataři.

Při tajné oddílové výpravě poblíž mohyly zahynul 5.4.1953 ve věku 19 let Otakar Novák - jeden z vedoucích ilegálně pracujícího 46. oddílu v Praze. Při výstupu se s ním utrhla zvětralá skála a po úrazu hlavy zemřel. Tehdejší roveři z jeho oddílu, nyní již oldskauti o holi, chodí dosud k pomníčku vzpomenout na jeho osud.    

V šedesátých letech byla mohyla zničena. Nevíme přesně, kdy se tak stalo. Je ale známo jméno toho, kdo ukradl bronzovou desku. Viděla ho v údolí Kocáby sousedka, jak ji odnáší.

Kubus povalili resp. odstřelili místní svazáci. Rána prý to byla veliká, byla slyšet až do údolí. Jména dvou nejaktivnějších, kteří provedli vlastní odstřel, jsou také známa. Ironií lidských osudů je, že tito lidé byli před tím členové skautského oddílu ve Štěchovicích. 

Ani povalená mohyla však neztratila svoje magické kouzlo. Na toto místo chodily dál tajně skautské oddíly skládat  skautský slib, nebo jen tak na výpravu. Nevíme o tom mnoho, při vyzrazení hrozily velké sankce. Vzpomeňme jen věznění Karla Borovičky.

Zprávy o slibech před třetím zákazem skautingu bohužel nemáme.

Víme ale, že u mohyly se objevovaly nápisy z kamínků, šišek a jiných přírodních materiálů. Bylo tam napsáno například Junák žije, Junák bude žít.

Víme také, že v osmdesátých a devadesátých letech sem chodili slibovat nováčci oddílu Ze-hnje-she-kha, který vedla Káča Rocmanová. Například 13.4.1989 se pokoušeli (neúspěšně) na kámen povalené mohyly přilepit kovovou lilii. Ten den tady slibovali Bláňa, Zrzek a Uzel.

Káča Rocmanová navštívila s Windym ve Štěchovicích několikrát paní Květu Tomanovou, dceru Karla Borovičky. Z jejich setkání pak vzešel článek o mohyle ve Skautingu v listopadovém čísle 1996. Na fotografii je vedle Květy Tomanové malá skautka Ivanka Jelínková. Na dolní fotografii je Květa Tomanová v pozdějších letech. 

Takto vypadala mohyla v r. 2005: